Autor: Martin Siebert

Šest a půl tisíce firem loni v Česku poznalo, co je to konec podnikání. Do konkurzu či totálního zmizení je poslali jejich věřitelé, tedy především banky. Podle aktuální analýzy společnosti Creditreform bylo loni podáno o 77 procent více insolvenčních návrhů než v roce 2008. Insolvence postihla téměř pět tisíc firem. Dalších patnáct set insolvenčních návrhů bylo zamítnuto kvůli naprostému nedostatku majetku firmy, což znamená, že dlužník byl rovnou vymazán z obchodního rejstříku. Reorganizace byla povolena pouze u třinácti firem.

Největší firmy podle výše obratu, u kterých byl loni prohlášen úpadek, jsou Moravia Energo oceláře Tomáše Chrenka, Bohemia Crystalex Trading a Kordárna. Následují desítky dalších. Na nárůst úpadků firem měla podle analýzy výrazný vliv kromě ekonomické krize špatná manažerská rozhodnutí. Příkladem může být podle společnosti Creditreform společnost Moravia Energo – obchodník s elektrickou energií. Tato společnost se dostala do finančních potíží, když v létě 2008 za několik miliard korun nakoupila elektřinu s dodávkou v roce 2009 a 2010. Vlivem světové krize a propadu cen elektřiny na burze začaly banky požadovat navýšení garancí, na což firma neměla zdroje. Bylo tedy chybné jen manažerské rozhodnutí o nákupu elektřiny? Nikoliv. Svoji roli sehrály i banky. Konkrétně u Moravia Energo to byly Komerční banka a Unicreditbank. A ty nakonec na krach firmy doplatí – z úvěrů v prvním případě přes miliardu korun a v druhém přes 300 milionů se jim v konkurzním řízení vrátí jen velmi malá část.

Co se s bankami stalo?

Mnozí bankéři prožili nástupem finanční krize šok. V podstatě přes noc se jejich cíle v oblasti růstu objemu poskytnutých úvěrů změnily na snahu je co nejlépe vymáhat. Více než desetileté zkušenosti se správou úvěrů v době rozkvětu ekonomiky jim byly k ničemu. A zkušenosti s tím, jak s portfoliem úvěrů pracovat v době krize, neměli žádné. Získávají je za pochodu. Řada jejich klientů tento pochod nepřežila.

Důvodem nesplácení dluhu je přitom nejčastěji velké zpoždění při splácení faktur za dodané zboží. Krize v tomto případě výrazně změnila vnímání českého podnikatelského prostředí. Podle průzkumu pojišťovny Atradius hodnotí 60 procent českých firem platební morálku jako špatnou, před rokem a půl takto situaci hodnotila jen třetina dotázaných. Znatelně se prodloužila i doba splácení faktur v případech, kdy platební morálka odběratele je posuzována jako dobrá. Zatímco loni na jaře byly platby uhrazeny podle průzkumu v průměru po 32 dnech, dnes je to téměř o polovinu déle.

Hic sunt leones, tady jsou lvi, psávali lidé do map v době, kdy se objevoval svět. Bylo to označení pro neznámá, spíše jen tušená území. Pro letošek se hodí napsat i do bankovních map. Bankovní úředníci totiž rovněž spíše jen tuší, jak by se měli starat o klientské úvěry, které se vlivem recese rychle změnily z kvalitních na problémové.

V době hluboké recese ekonomiky je totiž nesmírně důležité, jak bankéři umí spravovat portfolia firemních klientů, kterým se zhoršuje schopnost splácet. Vyžaduje manažerské týmy se zkušenostmi s řízením úvěrů v krizi.

„Problém špatných úvěrů byl v minulých letech minoritní záležitostí. Špatné staré úvěry zmizely při předprivatizačním čištění velkých bank a s pádem většiny bank malých a špatné nové úvěry díky kvalitnějšímu risk managementu a zejména růstu ekonomiky ve větším měřítku nevznikaly. Takže když nebyla potřeba, týmy neexistovaly,“ říká šéf konzultantského oddělení Deloitte Luděk Niedermayer.

Jednoduše řečeno, předchozích deset let se z poskytování úvěrů stával čím dál tím více jen prodej bankovního produktu, posouzení a hlídání rizika možného nesplacení nebylo na předním místě. Ekonomika šlapala a firmy vesměs prosperovaly. A tak lidé, kteří úvěry dříve prakticky jen prodávali jako produkt, najednou téměř z hodiny na hodinu měli začít dohlížet na to, jak se klientovi daří a zda nebude s úvěrem potíž. A to není snadno proveditelná změna agendy.

„Vybudovat v bankách tým, který je schopný čelit krizi, nebylo se zkušenostmi z posledních dvaceti let možné,“ říká Markéta Stržínková, ředitelka pojišťovny pohledávek Atradius pro střední a východní Evropu. „Podobnou krizi nemohl zažít žádný bankéř, pro všechny je současná situace novou zkušeností, které musejí čelit,“ dodává. Peněžní domy tak přikročily v podstatě k jedinému kroku – výrazně zpřísnily podmínky poskytování úvěrů. To ale klientům, kteří se dostali do problémů se splácením, nepomohlo.

Zkušení už odešli

Bankovní sektor se u nás zkonsolidoval a rozprodal novým majitelům do konce starého tisíciletí. Poté banky nabraly množství nových pracovníků, kteří ale neměli zkušenosti z období konsolidace. „Skutečně – pracovníci bank z 90. let, kteří měli dost zkušeností s řízením úvěrů v krizi, jsou většinou už z bank pryč,“ potvrzuje generální ředitel factoringové firmy Bibby Financial Services Jan Kudera. Kde jsou odborníci, kteří spravovali klasifikovaná portfolia dlužníků bank v devadesátých letech? Většinou odešli spolu s prodávanými aktivy bank do privátních firem, které následně zajišťovaly jejich prodej.

„Nyní velmi záleží na tom, jak banky řídí svoje portfolia podniků, kterým se zhoršuje jejich schopnost splácet včas úroky a jistinu. Stávající krize vyžaduje zkušené komplexní a odborné manažerské týmy suplující roli podnikání klienta, které banky v uplynulých deseti letech nebudovaly. Navíc řešení zhoršující se platební schopnosti podniků vyžaduje koordinovaný přístup všech věřitelských bank. Praxe je zatím opačná, každý věřitel se snaží být rychlejší v exitování svojí pohledávky na úkor ostatních věřitelů. Pro klienta to znamená prakticky úpadek,“ varuje Kudera. Většina úvěrových smluv je totiž postavena tak, že bance umožňuje téměř kdykoliv požadovat splacení celé pohledávky naráz.

Končí tedy firmy v insolvenci kvůli nešetrnému přístupu banky? „Souhlasím s tím, že existuje řada případů, kdy kvůli zastavení financování pro nedodržení pravidel pro financování došlo k insolvencím firem,“ říká Stržínková. To ale podle ní není jen problém bank, ale i klienta, který měl zahájit včasnou komunikaci s bankou a zabránit podobnému postupu. Banky podle ní nemají zájem na tom, aby přestaly financovat, respektive aby zvyšovaly objem nezaplacených úvěrů, ale problém je v tom, že pokud sáhnou k takovému kroku, nelze už zpravidla řešit situaci dlužníka jiným způsobem. V případě, že firma včas rozpozná problém, ve spolupráci s poradenskou firmou a bankou je podle ní většinou schopna připravit restrukturalizaci. „Ale byli jsme svědky i toho, kdy banka oproti dohodnutým podmínkám a bez informování klienta omezila financování ze dne na den, což znamenalo pro klienta zásadní problém v otázce likvidity. Změna pravidel financování za pochodu je v některých případech nezbytná, ale musí se s klientem včas komunikovat,“ dodává.

Příležitost? Možná

Pro české firmy je za zpřísněných podmínek extrémně složité zajistit si financování, což ztěžuje jejich situaci na trhu. Podle Kudery je ale to nejhorší v ekonomice před námi. Jaké jsou pro to důvody? Důvodem je prý hloubka finanční krize a zpoždění ekonomické recese. Tentokrát nečelíme pouze pravidelnému ekonomickému cyklu recese, neboť současná krize byla vyvolána ve finanční sféře. Nejdříve se tedy musí zotavit finanční sektor, vrátit ztracená důvěra mezi bankami a obnovit financování podniků a nových projektů. Navíc reálná ekonomika má zpoždění za finančním sektorem vzhledem k průběžné době realizace zakázek, rezervám podniků a dlouhé setrvačnosti podnikání velkých firem.

Banky unisono zareagovaly v loňském roce na počínající krizi zpřísněním podmínek pro poskytování úvěrů. Je tedy tato doba rájem pro společnosti, které se zabývají pojištěním a správou pohledávek včetně jejich vymáhání? Teoreticky ano, prakticky však mají nebankovní firmy nemalý problém získat financování. A obtížná ekonomická situace vede zároveň k velké nejistotě o tom, jak moc se z aktiv vymůže. A tak ceny, které tyto firmy bankám za některá aktiva nabízejí, jsou kombinací pro ně drahých zdrojů a velké nejistoty. Banky se tak do prodeje svých pohledávek za firmami nehrnou, protože by realizovaly příliš velké ztráty.

V letošním roce sice narostla poptávka po pojištění nesplacení, ale pojišťovny rozhodně nešly do každého „kšeftu“. Už druhá polovina loňského roku jim přinesla velké ztráty kvůli nárůstu počtu insolvencí, trh s financováním a pojištěním úvěrů zaznamenal strmý nárůst poptávky až na počátku letošního roku, nikoliv ovšem nárůst byznysu. Naopak.

Většina factoringových společností a pojišťoven podle Stržínkové omezila financování a pojišťování, a to především u firem, které neposkytovaly finanční výsledky nebo již vykazovaly ztrátu či velkou závislost na externím financování. Ve srovnání se loňskem došlo k poklesu propojištěnosti o pětinu a současně se cena pojištění zvedla o desítky procent.

Firmy tedy musí přistoupit na metodu řešení problému se splácením úvěrů za pochodu. Nic jiného jim nezbývá, zadní vrátka nejsou. Hlavní je udržet komunikaci s bankou a mít štěstí na bankéře.